IOTA Contest 2026

Po loňských prázdninách jsme si se ženou říkali, že bychom mohli o prázdninách, kdy děti nemusí do školy, udělat dovolenou, kde by si každý z nás našel něco pro sebe. Děti milují koupání a zvířata, Jana potápění a já contesting. Vzhledem k WRTC a dalším aktivitám padla volba na dny okolo IOTA Contestu.

Původně jsme plánovali jet na Pantellerii (IH9), kde máme uschované antény a další potřebný materiál. Nicméně majitelka domu na naší rezervaci „zapomněla“ a dům pronajala jiné skupině :-( Hledali jsme na ostrově možnost jiného vhodného ubytování, což se nám bohužel nepodařilo. Protože jedno z nejlepších míst v EU na potápění je ostrov Ustica (IE9) a i pro HAM účely je velmi zajímavý, rozhodli jsme se pro něj.

Všechnu techniku jsem potřeboval dopravit letecky a následně malým osobním autem, což znamenalo spoustu kompromisů. Protože jsem v závodě nechtěl být „jen do počtu“, chtěl jsem na horní pásma alespoň nějakou směrovku. Přemýšlel jsem o několika variantách a nakonec jsem zvolil skládací Hexbeam od Wimo a OCFD anténu od Sipderbeam (Aerial-51, model 807). Pro Hexbeam jsem měl 10m teleskopický stožárek Spiderbeam (díky Vašku za zapůjčení) a jako podpěru pro OCFD Spiderpole 14m. Všechny antény jsem zabalil do molitanových podložek na lehátko, utáhl pásky a zabalil strečkou – vzniklo jedno nadrozměrné zavazadlo (140 cm) 24 kg. Další „drobnosti“, které byly potřeba: celkem 60 m koaxu, kotvicí lana, nářadí, měřáky, displej 19“, plnorozměrná klávesnice, PC, rádio a věci kolem něj... To vše se vešlo spolu s osobními věcmi rodiny do druhého odbaveného zavazadla a dvou kabinových zavazadel.

Strávili jsme několik dní na Sicilii koupáním a v pátek dopluli na maličký ostrov Ustica (ovál asi 2,5 krát 3,5 km). Dům, který jsme měli pronajatý, je z pohledu HAM na výborném místě. Dokonce i vnitřní uspořádání nám umožnilo udělat hamshack ve „skládku“, zcela mimo obytnou část. Mělo to jedinou nevýhodu – strašné vedro. Na to jsem byl z rozpáleného stanu na WRTC zvyklý, takže jsem věděl, že „se to dá“. Ale na rozdíl od WRTC (kde nám v noci byla velká zima) noční teploty neklesly pod 28 °C (92 °F) – naštěstí je tato místnost bez oken a dveře jsou směrem na sever, takže tam alespoň nesvítí přímé slunce. Vysoká teplota měla negativní vliv také na (kromě mě) napájecí zdroj, jemuž běžel větrák jako o živost s cyklem ON-OFF zhruba 1:2. Díky jeho hlučnosti to docela rušilo, i když mám NC sluchátka. Kdybych to zjistil před závodem, nějak vymyslím, aby byl venku – kabel k rádiu mám dost dlouhý. Ach ta příprava :-(

Pátek odpoledne byl určený pro stavbu antén a koupání. Chvíli mi trvalo, než jsem vymyslel, kde a jakým postupem antény postavit - zahrada, kterou jsme měli k dispozici, je plná palem, kaktusů a olivovníků. Střed OCFD jsem dal až na vrchol 14m Spiderpole - z hlediska pevnosti to bylo OK, tenhle lamitát snese hodně, nicméně po zdvižení to bylo tak prohnuté, že příště poslední článek (možná dva) vyndám a v reálu bude střed možná výš :-) Největším problémem se ukázalo „rozvinutí“ hexbeamu, který potřebuje kruh o průměru cca 6 m a místo pro zajištění sloupku uprostřed. Nakonec jsem vše nějak zvládl a po večerní návštěvě města jsme se zbytkem týmu vysunuli a poté přesunuli stožárek se směrovkou, čímž byly práce na anténách dokončeny. S hexbeamem jsem otáčel ručně s pomocí tyče u jeho paty, a to jen od západu po severovýchod, což bohatě stačilo. Po setmění jsem ještě postavil stanici a vyzkoušel, jak se antény chovají. Rušení žádné a hexbeam byl na 20m proti OCFD o cca 1-2 S lepší, což mne uspokojilo. Vzhledem ke strašnému horku v místnosti jsem neměl chuť dělat další pokusy - otevřel jsem dokořán dveře a šel v klidu spát. V sobotu dopoledne měla Jana potápění, takže jsem měl na starosti děti. Udělal jsem pár zkušebních QSO a šli jsme na pláž. Vrátili jsme se hodinu před začátkem závodu, což stačilo na rychlý oběd a finální přípravu. Stanici jsem udělal téměř stejně, jako na WRTC – používal jsem SW od Václava OK6RA, který umožňuje plnohodnotné ovládání obou přijímačů rádia SunSDR2 z prostředí N1MM+. Bohužel jsem nezprovoznil DVK, takže jsem stejně jako na WRTC jel SSB jen „na hlasivky“.

IE9/OL5Y je na CW strašné. Po mnoha zkušeností z IH9, kde mne stanice často braly jako IS9 nebo I59 a podobně, jsem měl dobrou zkušenost se „zpomalením teček“. Tedy značku jsem si dal do pamětí se zpomaleným „I“ a „E“ a navíc s poloviční mezerou mezi nimi (konkrétně >>I~E~<<9/OL5Y) a pro volání stanic jsem to doplnil mezerami až po lomítko (>>i~e~<<9~/~ol5y). Dramaticky to pomáhá.

Závod začal velmi rozpačitě – snažil jsem se držet 15 a 10 m, kde jsem se těžko dovolával a pileupy nebyly oslnivé. Trápil jsem se tam několik hodin, což byla první velká chyba. V této době taký vypadl hlavní jistič přívodu do domu – naštěstí to nebylo poprvé (už se nám to stalo v pátek večer při spuštění trouby) a věděl jsem, že musím běžet do rozvaděče u hlavní cesty, což je asi 200 m od domu. V tom šíleném vedru to byla lahůdka. Poprosil jsem rodinu, aby omezila pečení :-) nebo vypla klimatizaci. Po přechodu na 20m jsem si spravil chuť – obrovské pileupy a spojení začala přibývat. Věděl jsem, že pokud chci hodně QSO, musím být rychlý (zvláštní zjištění, že?). A to s pořadovým číslem a IOTA kódem předávaným při každém QSO není sranda. Jel jsem tedy kolem 40 WPM a zpomaloval ve třech případech: 1) když to někdo nepobral, dal jsem pomalu číslo a IOTA. 2) po každém cca 5. QSO jsem dal rychlostí 30 WPM značku „s mezerami“ (viz výše), jinak jsem značku dával jen když jsem slyšel, že už mne volá jen jedna stanice. 3) když mne nikdo nevolal. Pomohlo mi to se dostávat s 10minutovým rejtem i přes 200. Na SSB to byla díky povolenému self-spotování také čirá radost - jedna výzva a pileup... Kdyby se tohle smělo ve všech závodech, to by byla bomba.

Občas jsem se vrátil na vyšší pásma pro pár desítek dalších QSO. Večer jsem přešel na 40 m, které také chodilo výborně. Celou noc jsem střídal 40 a 20 m, které chodily skvěle. Na 80 m jsem šel jen asi 2x, protože tam byly nízké rejty. Což se ukázalo jako druhá velká chyba – byl jsem kombinací 40/20 tak unesený, že jsem zapomněl jít na 80m SSB pro násobiče. Uvědomil jsem si to až ve chvíli, kdy začalo svítat a 80m se zavřela „jak vypínačem“. Byl jsem na sebe strašně naštvaný – taková banální hloupost!

Ráno se svítáním se začalo zvenku ozývat silné mňoukání a za chvíli se mi k nohám tlačily 3 kočky :-) Snažil jsem se jim vysvětlit, že nemám chuť na mazlení, ale nešlo to a musel jsem na chvíli zavřít dveře - než se vzbudily holky a opečovaly je. Dopoledne opět chodila horní pásma, samozřejmě hlavně 20 m. Desítka byla po celý závod magická – obrovské kolísání signálů od S9+10 až po úplné zmizení během dvou minut... Záviděl jsem stanicím z GB, které dělaly šňůry EU stanic a já je ani netušil... Spousty násobičů jsem se díky pile-upům na ně nedovolal, i když byly S9. Ale mohlo to být i horší :-)

Před závodem jsem měl cíl udělat 1400 QSO, což mohlo stačit na dobré umístění. Ve třetině závodu jsem si myslel, že by se daly udělat i 2000 QSO, ale poté se vše trochu zpomalilo a ráno jsem věděl, že to není reálné. Výsledek přes 1600 není špatný, ale štve mě strategická chyba na pásmu 80 m – a přitom to tam chodilo velmi slušně... A obecně jsem si mohl lépe hlídat násobiče - fakt, že jsou různé násobiče na CW a SSB, není obvyklý a často jsem na to zapomínal. Více čísel zde: https://www.3830scores.com/showrumor.php?arg=RvYizV7J77JD7U

Po závodě jsem vše sbalil a připravil na cestu domů.

Na závěr pár technických poznámek:

S Vaškem jsme po WRTC hodně diskutovali o tom, zda je SunSDR2 vhodné do obrovských pile-upů - že se nám nedaří na CW rozlišovat volající stanice. Na analogovém IC756, co jsem měl předtím, jsem hodně často kroutil RF Gain, což právě pro tyto situace pomáhalo. Protože u SunSDR (i MB1) je to strašně neohrabané (strašně jemný krok kodéru), tak jsem to nepoužíval. Nicméně v tomto závodě jsem se na to zaměřil a když volalo hodně stanic, RF stáhl opravdu do první čtvrtiny posuvníku – a hle, dynamika tam byla! Jen je to stále neohrabané (prý lze nastavit krok kodéru, ale to jsem zatím nezkoumal) a je potřeba si to hlídat, protože na rozdíl od analogového rádia se podle sluchu nepozná, že to máte stažené (analogové rádio se stažením RF dramaticky tichne, SDR nikoli). Tohle zjištění mi udělalo radost, jen se s tím musím více sžít.
Hexbeam od Wimo (https://www.wimo.com/en/folding-antennas-5-band-portable-hexbeam) je zajímavá anténa. Sice přijde ve stavu „po dílech“, kdy strávíte několik hodin přípravou (já asi 5), ale myšlenka je to dobrá. Věřím, že když se to člověk naučí a má kruh o průměru 6 m, půl hodiny po vybalení vysílá. Když ten prostor není, nebo není stabilní základna pro střed (stačí stojánek na vánoční stromeček nebo zavrtávací kolík pro slunečník tam, kde lze vrtat), je to problém. U mě ten prostor nebyl (překážely mi kaktusy a bazén), takže když jsem anténu balil, celé se to zřítilo a jeden prvek se vylomil. Ale snad to spravím a naučím se to :-) Z hlediska výkonu to nemám s čím srovnat – směrové to nějak je, ale samozřejmě je to jen zářič s reflektorem... V mém případě, kdy jsem musel přerušit provoz pro otočení, byl obrovskývyzařovací úhel vlastně výhoda. Trochu jsem tápal, kam to otočit v neděli dopoledne, protože jsem potřeboval východní QSO a násobiče a přitom chodily důležité GB stanice...
OCFD Aerial51 od Spiderbeam (https://shop.spiderbeam.com/en/shop/aerial-51-807-hd-version-r1-2121) je také dobrý dělník. Je to lehké (800 g) a verze HD, kterou mám já, je až do 600 W! Pro účely LP bych si v dnešní době pořídil lehčí 100W verzi (aby to tolik neohýbalo Spiderpole a bylo to výš), kterou ale nyní již nedělají.
Níže je porovnání signálů z RBN. I/DL3NC byl na Sicílii cca 70 km jižně ode mne a měl na horní pásma 2-element-VDA. OM6NM jel HP. Tedy ususzuji, že signál jsem vygeneroval slušný.
Před závodem jsem se zuby nehty snažil rozchodit reportování na Contestingonline, protože před přípravami na WRTC mi to chodilo. Nepřišel jsem na to, tak jsem v sobotu ráno napsal na N1MM+ reflektor. Použitelná odpověď od více zdrojů přišla po závodě – problém je zřejmě v nastavení Network Status. Zatím jsem to neřešil, ale věřím tomu, protože to je jedna z věcí, kterou jsme pro WRTC „zapínali“.
SunSDR2 spolu s N1MM na jednom PC je díky SW od Vaška perfektně použitelná kombinace pro závodění s jedním rádiem na hodně dobré úrovni. Režim SO2V se dvěma vodopády je podle mne dramatická výhoda proti klasickému rádiu – zvláště, když jedete do vícepásmových antén a tedy můžete „pracovat“ na dvou pásmech současně. K tomu směšné rozměry/hmotnost... Vaškův SunBridge potřebuje dotáhnout :-) pár věcí: 1) Funkční DVK – nechápu, proč mi to nefunguje a Vaškovi ano. 2) Značky z N1MM na displeji SunSDR2 se zobrazovaly a mizely zcela náhodně – nepřišel jsem na nějakou logiku. Call se objevila a za 5 sekund zmizela. A navíc se zobrazovaly jen některé... 3) Doplnit fungování „apostrofu“ pro zapínání/vypínání Stereo režimu (funkce N1MM), ale to je drobnost. Nevím Vašku, jakou cestou se budeš chtít vydat, ale rád budu v této věci spoluinvestorem, hi. Já osobně teď stojím před rozhodnutím, jak dál. Chci jezdit plnohodnotné SO2R s MK2+ (které je provázané s přepínáním antén StationMastery) a abych mohl zapojit SunSDR2, znamenalo by to spoustu práce a bádání (protože microHAM potřebuje CAT), a další PC. Na druhou stranu mám zprovozněný setup s FTDX10... V tuto chvíli se přikláním k tomu, že SunSDR2 prodám (přeci jen nestojí pár tisíc) a budu šetřit na https://www.olliter.com/ :-)