Martin OL5Y ve spolupráci s Vaškem OK6RA/OL9R

O co jde

(znalí mohou tuto kapitolu přeskočit)

WRTC (World Radiosport Team Championship) je nejprestižnější světová soutěž v radioamatérském závodění a často bývá označována za olympiádu radioamatérů (protože se koná obvykle 1x za 4 roky). Jejím cílem je porovnat schopnosti nejlepších operátorů světa v maximálně rovných podmínkách, kdy všechny týmy využívají stejná stanoviště, antény a výkon.

WRTC se koná vždy souběžně se závodem IARU HF World Championship v červenci, přičemž soutěžící navazují spojení se stejnými stanicemi jako ostatní účastníci tohoto závodu. Pro potřeby WRTC však platí vlastní systém bodování a násobičů (násobiče jsou země DXCC a HQ).

Poslední ročník, WRTC 2026, se uskutečnil ve Velká Británii, kde pořadatelé vybudovali 55 identických soutěžních stanovišť, 5 z nich tvořilo rezervu pro případ problémů. Každý tým tvoří dva operátoři, kteří mohou pracovat současně bez omezení rolí. Pravidla však stanovují, že jeden operátor smí v daném okamžiku poslouchat pouze jeden přijímač a zobrazovat spektrum jen toho pásma, na kterém právě pracuje. Každý tým doprovází nezávislý rozhodčí dohlížející na dodržování pravidel.

Účast ve WRTC není otázkou nominace, ale dlouhodobé kvalifikace. Zájemci získávají body v řadě významných mezinárodních závodů během několikaletého kvalifikačního období. Pro ročník 2026 bylo vybráno celkem 50 týmů, z nichž 40 vzešlo z kvalifikace. Startovní pole dále doplnili obhájci titulu, mládežnické týmy, sponzorované týmy a tým zvolený pořadatelem. Vedle stovky soutěžících se akce účastní také 50 rozhodčích a rozsáhlý tým dobrovolníků, kteří zajišťují technickou, organizační i logistickou stránku celé této mimořádné radioamatérské události.

Kvalifikace

Kdo sledujete WRTC a kvalifikační kritéria víte, že je to v komunitě závodníků pokaždé obrovské téma. Samozřejmě vždy je spousta nespokojených a padají různé nápady „ode zdi ke zdi“. Mě se podařilo kvalifikovat na WRTC v Brazílii (2006), ale díky krachu letecké společnosti jsme tam s Jirkou OK2RZ nedorazili… Pak bylo Rusko (2010), tam se mi vážně nechtělo. Před WRTC 2014 v USA jsem měl jiné aktivity :-) A pak jsem zkusil SO2R a zjistil jsem, že tohle je to, co chci dělat. Od té doby jezdím výhradně LP (nepočítám hostování v cizině) - co mě k tomu vedlo je na dlouhé povídání mimo téma WRTC :-) Sleduji tedy kvalifikační podmínky především z pohledu toho, jak se staví k LP. Na rok 2018 v Německu to bylo super – LP kategorie byly na úrovni HP. Nicméně já v té době neměl odkud závodit :-) A protože se prý na německé WRTC kvalifikovalo z řad LP řada podvodníků, tak se pro následující WRTC 2022 v Itálii zvolil druhý extrém – penalizovat LP koeficientem 0,9. Což jsem po krátkém výpočtu vyhodnotil jako nereálné. Když byly zveřejněny kvalifikační podmínky pro 2026, kde byl koeficient pro LP 0,95 a navíc příznivé rozložení naší kvalifikační oblasti (DL, OE, OK, OZ, HB9, HB0) spolu s omezením počtu stanic z jednotlivých DXCC, získal jsem přesvědčení, že není nereálné se kvalifikovat. V té době byla jedna věc jistá – pokud to vyjde, pojedu s Vaškem, jako největším poctivým soupeřem v LP kategorii :-)

Protože další koeficient pro výpočet kvalifikačních bodů souvisel s asistencí (SO=1, SOA=0,95), přestal jsem jezdit s clusterem a začal vyhledávat (což se pak hodilo i do WRTC). Také jsem změnil svojí „anténní strategii“ a na začátku 2025 postavil 3 nové monobandery. Každý závod byl něčím unikátní – i tohle by bylo na dlouhé povídání :-) Myslím, že až do konce roku 2024 nebylo jisté, že to vyjde.

Co ale myslím stojí za zmínku: 6 z 8 kvalifikačních závodů, které se mi započítaly, byly CW a jeden MIX. 4x jsem získal „plný počet bodů“ (a poté poníženo koeficientem 0,95). No a perlička na závěr: s Vaškem jsme byli na WRTC jediní, kteří se kvalifikovali výhradně z LP kategorií.

Vašek ke kvalifikaci píše: Kvalifikovat se na WRTC chce poměrně hodně práce, přípravy a psychické odolnosti. Zvlášť v LP kategorii, kde se z vás neustále někdo snaží dostat, kolik máte reálně výkonu a že není možné, abyste se ve velkých závodech se skromnou výbavou umisťovali na TOP 10 místech na světě. O to větší to byla pro mě výzva. Michal OK1M dostal v roce 2020 skvělý nápad pronajmout si 1 místnost na staré raketové základně kousek od Kladna. Postavili jsme na poměrně skromný setup dipóly na 160/80m, vertikál na 80m a 18 m vysoký stožár na střeše objektu, na kterém je 13el multiband anténa. Ve světě velkých WRTC závodníků podprůměrná sestava. Handicap toho, že bydlím uprostřed Prahy, se trochu vykompenzoval realizací remote připojení.

Od toho roku jsem se začal v kategorii LP potkávat na pásmech s Martinem a hledat lepšího parťáka na WRTC už nebylo třeba i přesto, že jsme nikdy předtím společně žádný závod neodjeli. Volba byla jasná a domluva jednoduchá.

Závodím výhradně v assisted kategorii, protože je to lehčí a nehrozí tam debaty o tom, zda jsem násobič nenašel třeba tak, že jsem po očku šilhal do DX clusteru – i když pro WRTC kvalifikaci je to znevýhodnění v podobě nižšího koeficientu vzhledem k ostatním kategoriím.

3 kvalifikační závody jsem tedy odzávodil remote z Prahy, 4 závody přímo z QTH a 1 započítaný závod z rodinné dovolené na EA8. Ve 4 závodech jsem získal nejvíce bodů z naší kvalifikační oblasti. Zajímavá náhoda byla, že jsem na EA8 byl jen na jednom pásmu jako SO(A)20 LP, ale vzhledem k tomu, že z této části Afriky se nepodařilo nikomu v all band kategorii LP udělat lepší výsledek, tak jsem získal také plný počet bodů do kvalifikace.

Přípravný závod IARU HF Championship 2025

V rámci přípravy na WRTC jsme se s Vaškem zúčastnili IARU závodu v kategorii M/2, LP. Zajistili jsme si na rok před vlastní akcí speciální značku OL26WRTC, abychom jednak WRTC propagovali a také si užili zábavu s novým prefixem. Naším cílem bylo především ověřit vzájemnou odolnost našich rádií, funkčnost triplexeru, filtrů a další techniky. A samozřejmě „posedět“ vedle sebe déle, než pár hodin :-) – zatím jsme spolu žádný závod nejeli.

Začalo to logistickým problémem a dopravní zácpou, která Vaška zablokovala na dálnici, takže na přípravu před závodem nám zbyly zhruba jen 2 hodiny, oproti plánovaným pěti. Jak se pak ukázalo ve vlastním WRTC, i toto zpoždění byla příprava na reálnou situaci :-) Bohužel i na mé straně jsem od sobotního rána řešil problém – odešel mi „závodní“ PC, takže jsem vše potřebné instaloval od nuly na jiný. Vše jsme poměrně rychle pozapojovali a posledním úkonem bylo propojit oba PC do sítě N1MM. Na tom jsme si dlouho lámali zuby (hlavně Vašek, já moc „IP problematiku“ neumím). Studovali jsme manuál, googlili jsme, radili se s různými AI modely, ale všechny postupy selhávali – vždy to končilo hlášením „Starting“ (ti co někdy stavěli N1MM+ síť hlášku znají, pro ostatní to není důležité, hi). Asi 5 minut před začátkem závodu jsme už nevěděli, jak dál. Přestože jsme SW i PC během pokusů několikrát restartovali, tak jsme si řekli „zkusme to znovu“. No a asi nikoho nepřekvapí, že když to takhle zdůrazňuji, že to tentokrát pomohlo. Vašek to uzavřel přesně: „cokoli zavání IP, je to problém“.

Začali jsme tedy s mírným zpožděním, ale ani nás to nerozhodilo. Jen jsme si říkali, že když se tohle stane těsně před WRTC, asi dostaneme infarkt. To jsme ještě netušili… Strategie byla udělat co nejlepší výsledek z hlediska počtu bodů – kdo by to byl řekl, že? :-) Tedy hledat vícebodová QSO a důsledně jít po násobičích. Jet na CQ z naší lokality dávalo smysl jen někde a někdy, takže velkou část závodu jsme vyhledávali. A to se dá bez DX clusteru celý závod bez jakéhokoli „nudění-se“ - stále je co a kde hledat. Nicméně volat stanice s takovouto značkou je naprosto šílené. Myslím, že tak 1/3 volaných stanic nás i přes maximální snahu zalogovala špatně. Protože jsem řadu závodů odjel se značkou s lomítkem (IH9/OL5Y a IM0/OL5Y), nějakou zkušenost s dlouhými značkami mám. Ale tohle byl ještě jiný level. Myslím, že nejoblíbenější zkomolenina byla OL2/RTC a OL2BWRTC. Vaška jsem občas vyrušil výkřikem radosti, když mne stanice vzala napoprvé – a to jsem volal zásadně maximálně 27 WPM. Za celý závod to bylo asi 8x – začal jsem si to psát, ale ten papír jsem pak někam zašantročil, takže soupis hvězd nemám. Tohle téma o „klikačích“ a OPERÁTORECH je na dlouhé povídání – a možná nikoho nezajímá, tak to tímto ukončím. Nicméně toto se projevilo na QSO rejtech.

Vrátím se tedy k závodu a našem dalšímu obrovskému handicapu: RBN. Když jsme dávali CQ na CW, stanice nás moc nevolaly. Zjistili jsme, že nás neregistrují skimmery, resp. naše značka neprochází do RBN. Přesněji řečeno v sobotu vůbec neprocházela na 15m, na 20m to nějak šlo. Se svou normální značkou vygeneruji spotů desítky, s tou naší NULA. Abych řekl pravdu moc nerozumím, jak filtrace značek v RBN funguje – popisuji jen naší reálnou zkušenost. Na jiných pásmech byly spoty sporadické, v každém případě o řád méně, než jsem se stejnou výbavou zvyklý. V neděli jsme zaznamenali asi 4 spoty i na 15m. Celá tato spotová taškařice se projevila na rejtech – o to více nás to tlačilo do vyhledávání.

Jinak jsme si oba užili skvělou zábavu, ale i obrovskou únavu a usínání během QSO. V noci chodila fantasticky dvacítka, kde nás volaly desítky US stanic ze zóny 6. Chodila výborně i 40m. I přes dlouhou značku a kvůli ní i pomalou rychlost 27 WPM jsme na 20m měli rejty stabilně kolem 150, občas i přes 200. Po rozednění jsme byli hodně unavení – i díky tomu, že spojení přibývalo mnohem pomaleji. Já osobně jsem několikrát usnul v průběhu QSO, resp. v průběhu několikanásobného opakování naší CALL – omlouvám se všem, kterým jsem najednou zmizel :-). V polovině závodu jsme nevěřili, že dosáhneme na 2000 QSO – nakonec se to ale povedlo. Sice na Online Scoreboard nepatříme v naší kategorii ke hvězdám, ale po detailnějším zkoumání průběhu QSO/pásma vidíme, že z naší lokality a s naším vybavením to není špatný výsledek. Hlavně jsme si to skvěle užili, vyzkoušeli techniku a víme, co dělat následující rok :-) 

Technika

Ve výše popsaném testu jsme mj. řešili i techniku, kterou použijeme. Závod jsme jeli se svými běžnými TRXy – já s MB1 a Vašek se SunSDR2 DX. Obě sice používají téměř stejný SW, ale stejné nejsou. Chtěli jsme, aby náš setup byl co nejjednodušší a aby umožňoval operativní řešení případných problémů (zejména odešlý TRX). Já mám jako druhé rádio FT-DX10, Vašek má SunSDR2 DX a stejný má Michal OK1M, který nám nabídl jeho zapůjčení. Takže co se nabízelo? :-) Pořídit třetí. Po krátké finanční rozvaze jsem se rozhodl také koupit SunSDR2 DX s tím, že jej po WRTC prodám (nebo prodám jiný TRX, který mám). Tohle považuji za jedno z nejlepších rozhodnutí, protože tím jsme si ušetřili spoustu práce s vývojem „optimálního setupu“. A vlastně i nervů a obav, co se bude dít v případě selhání jednoho z rádií – prostě se vymění za to samé.

Jediné HW zařízení, které jsme chtěli vyrobit speciálně pro WRTC, byl „audiomixer“. Měl umožňovat každému z operátorů poslech rádia druhého operátora (stereo i výhradně jedno rádio), regulaci hlasitostí a poskytovat zcela nezávislé výstupy pro rozhodčího a dvě záznamová zařízení. Soutěžící totiž musí hned po závodu odevzdat nahrávku se záznamem celého závodu obou operátorů do jednoho stereo streamu – chtěli jsme mít jistotu, proto dvakrát. Tohle zařízení nám na základě našich požadavků ochotně vyvinul Zdeněk OK1DSZ. Bohužel se to moc nepovedlo, což jsme zjistili při jeho testování v květnu 2026, o kterém píšu v následující kapitole. Nicméně jsme se rozhodli, že ho použijeme, jak je, a na jeho vlastnosti si zvykneme.

Přípravný závod ARI International contest v květnu 2026

Tento závod byl pro mě a Vaška poslední přípravnou akcí pro WRTC. Chtěli jsme provoz alespoň trochu přiblížit závodu IARU HF Championship – a tedy jsme zvolili závod CW+SSB s rozumnou účastí. V sobotu dopoledne jsme postavili stanici přesně tak, jako na WRTC: tedy tribander, dva dipóly, triplexer, filtry, přepínač 2x6, 2xPC s displejem... a to vše do jedné zásuvky, abychom se pokusili nasimulovat všechny možné problémy. Jen jsme jeli z rozvodné sítě – nestartoval jsem záložní centrálu domu, protože ta, co budeme mít bude jistě jiná :-). Většinu času jsme věnovali diskusím, ověřování, jak moc si na pásmech vadíme, ladění Vaškova podpůrného SW „SunBridge“, testování upravených nových verzí a přemýšlení, kde a co zlepšit... Z Vaška se stal s nástupem AI přes noc „programátor“ a díky tomu, že SunSDR má TCI protokol pro komunikaci, dalo se doprogramovat rozhraní mezi N1MM a rádiem téměř na míru podmínkám WRTC závodu. Odladění SW i tak zabralo stovky hodin práce během roku.  Závod jsme končili s programem verze 53 :-) V noci jsme normálně spali, protože jsme si to chtěli užít, a ne se odrovnat. Máme radost, že z hlediska interferencí mezi rádii je to tak, že harmonické signály jsou na pásmech silné, ale ne tak rušivé, jako otřesné signály některých HHHP stanic. Mimo harmonické o sobě vůbec nevíme, což je dobrý základ :-) Škoda, že CONDX byly mizerné a ani účast stanic nebyla ohromující. Použitá značka nám QSO také rozhodně nepřidala :-)

Cesta a příprava

Domluvili jsme se společně s rodinami, že by bylo pěkné vyrazit do Anglie s podpůrným teamem – tzn. manželky a děti :-) Tak se z nás stala slušná partička 3 školáků, jednoho předškoláka, 2 úžasných manželek a 2 potrhlých radiošílenců. Takže o zábavu nebyla nouze. Naštěstí máme skvělé manželky, které chápou, že my muži si v životě potřebujeme s něčím stále hrát, abychom byli spokojení – a za to jim patří velké díky!

Při finálním balení do omezeného množství zavazadel jsem skládal věci do kufrů tak, aby se vešly. K tomu jsem použil víko od originální krabice od transceiveru SunSDR2 DX, které překrývá spodní polovinu krabice, a tedy sloužil jako „rozměrová maketa“. Vše jsem uspořádal a měl jasno, kam co dám. Později jsem všechna zavazadla naskládal do auta. Když jsem těsně před odjezdem procházel hamshack, koukám jako blázen na stůl, kde leží vnitřní část krabice s rádiem! Kufr jsem musel vyndat z auta a místo víka zabalit skutečný TRX.

Na letišti jsme byli mezi prvními cestujícími danou linkou. Při příchodu k přepážce check-in nám personál oznámil, že nefungují systémy Ryanair a že se vše musí dohledávat a vypisovat ručně – každé odbavené zavazadlo (měli jsme jich 8) a Lauře (dcera) navíc nebyla vygenerovaný boarding pass, takže i ten byl vypsaný rukou… Vzpomínka na doby bez počítačů s papírovými letenkami. Jen nás vyřizovali 20 minut…

Při nastupování do letadla Ryanair jsme postupovali po chodbách letiště až k autobusu, který nás měl odvézt na plochu k letadlu. Je nás 8, z toho 4 děti, slušný zmatek, posunujeme se v tlačenici rychlostí metr za minutu. Najednou znejistím – kde je kufr s rádiem a notebookem? Hádejte! Zůstal stát v chodbě před eskalátory do „přízemí“ letiště – naštěstí ho všichni ignorovali a nedali „k likvidaci“.

V letadle jsme si sedli s Vaškem spolu a dolaďovali strategii. Zkoumali výsledky analýz starších logů, nejnovější předpověď CONDX. Jedno ze zjištění bylo, že v minulých WRTC týmy na předních místech byly celou dobu na 20m. To, že dvacítka bude chodit nonstop, předpovídala i předpověď. Vašek přišel se strategií, že by jeden z nás měl být trvale na 20m a druhý obhospodařovat ostatní. Argumenty jsou srozumitelné – pokud je pravda, že na dvacítce je potřeba být pořád, tak se s pásmem sžije a bude mít stále dobrý přehled. Tenhle nápad jsme si odsouhlasili s tím, že kdo z nás to bude, domluvíme později. Také jsme se dohodli, že bude dobré začít závod na SSB.

Po příletu a vyzvednutí aut (každý jsme měli auto od jiné půjčovny) jsme se sešli u MCD a následně až na místě HQ WRTC ve Wyboston, asi dvě hodiny jízdy. Resort je nádherný, obrovský, jen nepočítá s teplotami kolem 35 °C – pokoje nejsou klimatizované… Alespoň je klimatizace ve společných prostorách, kde jsme trávili většinu času – naopak jsme se museli oblékat, protože resort zastává filozofii typickou spíše pro USA - „čím více zima, tím lépe“. Problém byl se spaním, i přes otevřená okna a ventilátory to bylo náročné…

Z finančních důvodů jsme rodiny ubytovali v nedalekém domku (cca 4 minuty autem) přes AirBnB. Měli tam pěkný dvorek se stínem a trávou, ale klimatizace také chyběla – prostě Anglie, kde zatím nejsou na vysoké teploty zvyklí.

Věděli jsme, že stany, ve kterých budeme, nemají podlážku a od pořadatelů dostaneme nízké židličky. To se nám nezdálo, tak jsme se domluvili, že to vyřešíme na místě. V nedalekém Tesco jsme tedy koupili vhodná hliníková křesílka na terasu z umělého ratanu, v místním „OBI“ plachtu na podlahu celého stanu a koberec pod židle, aby se nepropíchly. Sice jsme při přesunu na „site“ byli za exoty, ale všichni nám to záviděli :-) a i rozhodčí o nás po závodě šířil, jak jsme to měli vychytané :-)

Na místě před závodem

V pátek ráno jsme si vylosovali rozhodčího (Charlie NF4A), obálku s Call a náš stan, hned asi 7. v pořadí (losovalo se od nejvzdálenějších). Zvláštní náhodou jsme si vylosovali místo hned vedle slovenského týmu OM2VL/OM3RM, takže jsme se dopravovali stejným minibusem a mohli jsme s Lacim a Tiborem povídat. Cesta trvala 1:20 hod. Nejprve jsme vysadili naše sousedy – byli na posekaném poli, v mírném svahu, bez jediného porostu (nepočítaje buřinu). Kdyby byli o 100 m dále „do kopce“, bylo by to lepší, ale ani tohle nebyla katastrofa (nepočítám tmavěmodrý stan a žár). Kousek vedle byl mírný kopeček a přímo na něm další anténa – začali jsem závidět, neboť jsme podle mapy věděli, že to není naše – a hned nám došlo, že rozdíly v QTH budou nezanedbatelné. Pokračovali jsme „k nám“. Když jsme sjeli ze silnice na polní cestu a sjížděli z mírného kopce směrem k nedalekému lesíku, začali jsme smutnět… Místo, které by si KV závodník nikdy dobrovolně nezvolil. Snažil jsem se Vaškovi zvednout náladou s Googlem v ruce, který pár desítek metrů od stanu indikoval bažiny… Reakce vtipná: hmm, komáři… Útěchou nám mělo být, že jsme se mohli skrýt do stínu stromů a keřů, které nás obklopovaly. Vašek doplňuje: Ale kdyby jen nás, obklopovaly i anténu ze všech stran. Palouček uprostřed lesa, který byste si nikdy na radioamatérské vysílaní dobrovolně nevybrali. Zajímavostí bylo, že v této oblasti Anglie takových lesíků moc není. S low power, mezi listnatými stromy a v ďolíku, to už jen chybí, aby zapršelo, aby se signál ještě vylepšil. Po závodě jsem dostal od jednoho radioamatéra dotaz mailem, jak je možné, že byl poměrně velký rozdíl v síle signálů jednotlivých WRTC stanic. Toto může být jedno z vysvětlení.

Tak jsme si ten stín od stromů užili. A na WC jsme také nepotřebovali stavět stan :-) Tady se můžete podívat, kde jsme byli: https://what3words.com/statement.grills.crunch

Po vybalení nejnutnějších věcí se Vašek dostal k analyzéru a hned se vrhnul na připravené kabely od antén. A co byste mohli čekat po tom dramatickém úvodu? Dipól na 80m nefungoval – podle měření to vypadalo, že je nepřipojené jedno rameno. Následoval telefonát rozhodčího se site managerem. Ten za pár minut přijel, chytal se za hlavu a zoufale říkal, co s tím budeme dělat, že to sami neopravíme. Vzhledem k tomu, že jsme kluci ostřílení z „portable“ provozu, naše intuice jasně říkala, že to musíme vyřešit hned a sami ve třech (rozhodčí to bude sledovat ze stínu stanu). Rozhodli jsme se, že anténu spustíme a pokusíme se to opravit. Naštěstí nefoukalo, takže to nebylo nijak komplikované. Závada se ukázala ve špatném kontaktu v konektoru na kabelu u balunu. Po vyčištění bylo vše OK. Po vysunutí nahoru byly všechny antény OK. Jen jsme ztratili něco přes hodinu, protože jsme zastavili všechny přípravné práce s tím, že hrozilo stěhování na jiné QTH.

Během příprav jsme se dozvěděli, že nás ve 3 hodiny bude vyzvedávat auto zpět – vyděsilo nás to, ještě jsme neměli ani vše zapojené, natož něco testovat…

Další problém nastal, když jsme vybalili „reportovací počítač“ (dodaný pořadatelem a vyrobeným už pro WRTC 2022). Jde o zařízení, které „čte“ data z PC závodníků a posílá je do centra, kde se generuje scoreboard a automatické spotování. Pro ty, co nevědí, malé vysvětlení: aby se omezil vliv „spotovacího fandění“, byl před minulým WRTC vyvinutý systém, který by měl všechny závodníky spotovat stejně férově – po 2 SSB QSO navázaných na stejném kmitočtu by měl systém automaticky poslat danou značku do DX clusteru a to opakovat každých 10 minut. Pro letošní rok byl tento systém vyvinut v rámci platformy World Radio League (WRL), která současně poskytovala online scoreboard a další mediální obsah během závodu.

Zpět k „reportovacímu počítači“: ten pro přenos dat využívá GSM síť (má na sobě dvě anténky). Při pokusu zacvaknout RJ-45 konektor pro připojení do switche konektor v krabici „počítače“ zaskočil dovnitř. Evidentně někdo vypiloval větší díru, než konektor potřeboval… Rozhodčí nám odsouhlasil, abych PC otevřel. Konektor jsem dal na místo a kabel připojil. Kromě toho jsem zjistil, že kablík od jedné z externích antén není zapojený do modemu uvnitř… Zřejmě se vyklepal dlouhým cestováním. Naštěstí tohle jsme díky špatně udělanému konektoru odhalili rychle a včas. Po spuštění se počítač připojil a vše fungovalo.

Když jsme zapojili náš audiomixer stejně jako při testování v ARI contestu, zjistili jsme, že signál ve výstupu pro jednoho operátora je trvale mixovaný ze signálů z obou rádií. I výstupy pro rozhodčího a záznam se chovaly divně. Vašek ho tedy rozebral, zda není problém s konektorem. Nakonec objevil upadlý konec jednoho z potenciometrů. Připájel ho a začalo se to chovat dobře. Ovšem jen do doby, než si do naší krabičky zapojil svoji krabičku rozhodčí. Ta mu měla umožňovat výběr rádia, které poslouchá, případně obou ve stereu. Po připojení tohoto jeho přepínače bylo ve výstupu pro jednoho operátora slyšet slabě i signál druhého. Nechápali jsme to – přece hlavním smyslem audiomixeru bylo docílit oddělení a nezávislosti jednotlivých výstupů… :-( Byli jsem dost frustrovaní – už takhle jsme přes dvě hodiny strávili různými neočekávanými opravami. Rozhodčí koukal, co se děje. Pak někoho napadlo přepojit ho na výstup pro audiozáznam – a hle, problém zmizel a my jsme si trochu oddechli.

Spíše vtipný moment nastal s držákem dvou displejů, který jsem kvůli této akci pořídil a táhl z ČR. Displej (krásný lehký super tenký 19” displej), který jsem na něj dal, byl příliš lehký, a i když nastavení zdvihací pružiny bylo v krajní poloze, displej stále vyjížděl nahoru do nejvyšší polohy. Tohle naštěstí vyřešila PETka s vodou, kterou jsem zezadu displeje přivázal.

Když jsme konečně zapojili rádia a vše kolem, pustili jsme se do testů vysílání. Přepnu na SSB, šlápnu na šlapku – a kromě svého hlasu slyším nějaké cvrlikání. Ne moc, řada lidí by to ani neřešila, ale mě to vadilo. Naštěstí SunSDR má neuvěřitelné možnosti úpravy vstupního audio signálu, že se mi to dílky velmi ostrým „notch“ filtrům podařilo téměř zcela potlačit, aniž by to bylo slyšet na mé modulaci. Podle několika vyjádření i blízkých stanic to bylo „super“.

Udělali jsme asi 5 QSO a museli jsme zase začít balit – stany v noci nikdo nehlídal a nechtěli jsme tam nechávat nic drahého. Odjížděli jsme s vědomím, že ještě máme dost práce.

Přestože jsme vše mnohokrát zkoušeli, při testování na místě náš klíčový SW SunBridge od Vaška nefungoval tak, jak bychom chtěli (a hlavně jak fungoval při testech) - konkrétně nefungovalo automatické přepínání antén z mého rádia. Tím se vlastně rozhodla věc, kterou jsme do té doby nevěděli – kdo pojede dvacítku :-) Nicméně Vašek tomu i tak chtěl přijít na kloub a strávil večer a část noci hledáním problému a kompilováním opravené verze. Protože jsem mu s tím nemohl pomoci, snažil jsem se co nejdříve usnout. Díky tomu, že jsem předchozí noc kvůli vedru spal velmi špatně, usnul jsem snadno. Ráno mě potěšilo Vaškovo oznámení, že problém byl odstraněn.

Závod

Ráno jsme vyrazili dle plánu o hodinu později, než ostatní – S Lacim a Tiborem jsme přemluvili Vaška, že do začátku závodu je spousta času a že bychom se měli co nejlépe vyspat. To se povedlo nejen podle našeho pocitu, ale i podle Oura Ring :-) Cestou jsme absolvovali rychlý nákup v Tesco, který byl obohacený vtipnou vložkou, kdy si náš rozhodčí z obchodu odnesl jakoby nic i nerezový nákupní košík.

Znovu jsme vše pozapojovali a začali poslední testy a přípravy. Už si nepamatuji, co vše jsme ve stresu a šíleném vedru řešili. V 11:44 za námi přišel rozhodčí Charlie, abychom mu odevzdali mobily a chtěl začít otevírat obálku se značkou. To byla docela rána, ale naštěstí jsme si rychle uvědomili, že tentokrát není chyba u nás a opravdu máme ještě hodinu…

Během této hodiny jsme mj. připravovali audiozáznam. Používáme oba Sony ICD PX370, který je podle nás pro naše účely ideální. Je napájený buď z dvou AAA nebo z USB-A, který je integrovaný přímo do záznamníku. Vašek hlásí, že mu ten jeho nejde a že nemůže najít baterky, kterých měl s sebou zásobu, ale jsou někde „uklizené“. Půjčuji mu svoje náhradní a zapojuji svůj diktafon. Dávám nové baterky, ale diktafon také nejde. Připadá nám, že se nám to zdá. Znovu kontroluji baterky, zkouším jinou dvojici – nic. Po chvíli si všimnu, že je tam dávám obráceně… Kéž by všechny problémy měly takovéhle řešení.

Těsně před závodem jsme narychlo něco snědli, připravili si jídlo a pití do našeho dosahu a čekali na 12:45. Značka MB3W, která se objevila v obálce, sice nebyla MB5Y, ale líbila se nám. Nastavili jsme si logy a nahráli DVK. U mě poměrně komplikovaným postupem, protože z nějakého důvodu, který se nám dosud nepodařilo odhalit, se moje instalace všech těch SW chovala jinak. Při té příležitosti mi ještě spadl náušník ze sluchátka – nic zásadního, ale ve stresu a s klepajícíma rukama se to zacvakává blbě… :-)

Začal závod. Najdu volný kmitočet na 20 m SSB a dávám výzvu z DVK. Ihned mě volá první stanice, Polák. Super. Už jen jedno QSO a budu v clusteru, říkám si v duchu. Šlapu na šlapku a nic - resp. PTT přeplo, ale modulace z mikrofonu žádná. Polák stále volá, já stále nic. Panikařím a nevím, co dělat. Aby toho nebylo málo, slyším ve sluchátkách poměrně slyšitelně Vaškovo rádio… Nechávám Poláka Polákem, vytrhávám sluchátka z krabičky, sahám po obyčejné rozdvojce (aby měl mé audio rozhodčí a záznamník) a připojuji se přímo do rádia. Slyším jen sebe, uff. Charlie mi klepe na rameno, že má slabé audio… Přidávám tedy hlasitost, aby byl spokojený, ale to zas nejsem spokojený já, ten řev nedám. On to pochopil, a nakonec jsme se shodli na kompromisu.

A co teď s SSB? Volám na Vaška zahlceného pileupem na 15 m s prosbou o radu. Jeď CW, odpovídá. Super, na to jsem také mohl přijít… No nic, jdu na CW. Pět minut po začátku závodu dělám své první QSO!

Samozřejmě mi to vrtá hlavou – vždyť to fungovalo! Zřejmě bug noční verze, jiné vysvětlení nemám. Na RX2 mám zobrazené SSB pásmo a vzpomněl jsem si, že při testování jsme narazili na to, že RX2 se v některých situacích choval jinak než RX1. V první volné chvilce tedy zkouším přepnout na RX2 a šlapu na šlapku – bomba, můj hlas tam je! V 52. minutě dělám první SSB QSO s MB7F. Bohužel zjišťuji, že na RX2 pro změnu nejde DVK… Toho, čeho jsem se bál, se i přes obrovské úsilí a hledání řešení, nepovedlo – pojedu jen „na hlasivky“. No nic, to musím zvládnout!

Naší strategii jsme drželi 92 minut :-) Poté jsme se s vědomím, že 15m chodí skvěle a není dobré jí opouštět, dohodli, že půjdu raději na 10m. Nebyla to žádná sláva, ale přibylo alespoň spousta násobičů. Po hodině jsem zkusil SSB – šlo to chvíli hezky, ale bylo zřejmé, že automatické spotování nefunguje :-( V 1545Z jsem se vrátil na 20m k původní strategii – a jak jsem zjistil po závodě, bohužel přesně ve chvíli, kdy mě 9A5CW dal do clusteru… :-( Dvacítku jsem pak opustil ještě několikrát.

O provozu v závodě by se dalo psát dlouho, ale bylo by to nezajímavé. Zažívali jsme obrovské pileupy s krátkodobým rejtem nad 300 (CW) a chvíli i 400 na SSB. Zažívali jsme i chvíle, kdy to nešlo a nevěděli jsme jak dál. Zvláště náročné rozhodování bylo v souvislosti s SSB. Tušili jsme, že jsou nějaké problémy s automatickým spotováním (náš rozhodčí, na rozdíl od jiných, nám bohužel žádnou informaci nedal), nicméně věřili jsme, že to „nějak“ funguje a že nás něco/někdo do clusteru dá. S touto vírou jsme promrhali často i několik minut drahocenného času bezvýsledným cékvením.

Velmi nás povzbuzoval fakt, že jsme byly s počtem QSO nad počty vítězů předchozího WRTC. Noc jsme zvládli bez jediné krize, v mém případě díky dvěma teplým mangovým Monsterům a skvělému rizotu, které mi těsně před závodem připravila má skvělá žena Jana OK3FLY.

Bylo nám strašné vedro (stan jsme museli kvůli ostrému slunci a větru zavřít). Po zapadnutí slunce se dramaticky ochladilo., prý na 17 °C. Byla nám zima, i když jsme na sebe navlékli vše, co jsme měli, včetně dvojích ponožek. Chvíli poté, co slunce zase vylezlo, se situace otočila a opět jsme se, samozřejmě při plném provozu, svlékali…

Vašek doplňuje: Regulace teploty ve stanu mi zabrala poměrně dost času. U jiných týmů to zajišťoval rozhodčí, ale u nás to nebylo z jeho zdravotních důvodů možné. Musel jsem několikrát přerušit vysílání, abych poměrně komplikovaným způsobem otevíral a zavíral různé strany stanu. Takže i náš původní záměr, neodcházet od rádia ani kvůli potřebě se zbavit přebytečných tekutin, vzal za své a když už jsem šel upravit klima ve stanu, tak jsem se cestou zastavil u lesíka, vykonat nezbytnou potřebu. Martin to zvládnul s lahví se širokým hrdlem u rádia jednou, skoro nepozorovaně :-).

Dopoledne nám najednou začalo pohasínat světlo, vypla se rádia a bylo jasné, že se něco děje. Doufali jsme, že je to jen benzín, který náš site manažer zapomněl doplnit. A ano, bylo to tím – ruční balonkovou pumpičkou jsem doplnil centrálu tak, že začala přetékat. A to jsem pro jistotu udělal ještě dvakrát, kdy jsem musel po dávce energeťáku na záchod.

Náš rozhodčí Charlie nás během závodu poctivě sledoval – i když občas měl zavřené oči. Občas se postavil a opřel se o naše křesílka – to jsme vždy velmi pocítili :-) Hned po sejmutí sluchátek nám řekl, že jsme v první hodině byli na 40. místě, ale že jsme to dotáhli na 25. a že nám blahopřeje. No, radost jsme neměli. Přesněji řečeno jsme byli hodně rozladění. Udělali jsme přece o 300 QSO více, než vítězové WRTC 2022… Rozhodilo nás to tak, že jsme si zapomněli vyfotit náš setup, jak jsme ho měli při závodě. Máme jednu fotku, kdy už je část rozebraná… Škoda.

Když jsme vše sbalili, přijel náš minibus s tím, že ještě musíme naložit část jiného týmu. Takže jsme jeli ještě na jedno stanoviště a různě čekali, takže cesta do HQ trvala přes dvě hodiny.

Jakmile jsme přijeli na hotel, začali jsme zkoumat spoty (nic jiného v tu dobu nebylo k dispozici). Zjistili jsme, že automatické SSB spotování někomu fungovalo lépe (MB5Y - 97 spotů), někomu bohužel vůbec. My jsme automatických spotů „dostali“ 39, což je zhruba průměr. Naštvalo nás zjevná neférová podpora od některých přímých účastníků. Konkrétně DM9EE, člen podpůrného týmu E7DX, který je přivezl a pomáhal jim na místě před závodem, si nedaleko stanoviště MB1I (tým E7DX + DJ4MX) postavil anténu a spotoval stanice velmi selektivně – „svůj“ tým zdaleka nejvíce (9x) a stanice, které je mohli ohrozit, nespotoval vůbec nebo jen 1x… No nic, jak se dočtete dále, nebylo to zdaleka to nejhorší, co se dělo.

Podvádění

I přesto, že WRTC by měla být „nejférovější“ radioamatérská soutěž, projevuje se zde snaha některých účastníků získat pro sebe neférovou výhodu. To, k čemu došlo na WRTC, je jen propracovanější způsob, jak podváděním dosáhnout lepšího umístění. Mnoho „top“ stanic v naší komunitě bezostyšně tvrdí, že podvádějí skoro všichni a že je to v EU úplně normální. Věty typu: „Ukaž mi jedinou stanici v TOP 5 v EU, která pravidla dodržuje!“ nebo „Musím tam mít 3 kW, protože jinak nemám šanci,“ slýchávám příliš často. Absolutně se pak nedivím, že někdo vymýšlí ještě „efektivnější“ obcházení pravidel. Pravidla se buď dodržují, nebo ne (a pak dochází k podvádění férově soutěžících účastníků) – nic mezi tím neexistuje.

Po skončení WRTC 2026 začali účastníci tradičně analyzovat veřejně dostupné logy. Skupina zkušených contestmanů si všimla nezvyklého chování několika DX stanic, které poskytovaly vzácné násobiče. Šlo o značky YV1LBB, 4F3OM, 4S7KM, HZ1TT, 4K6FO, TI1W, HC5AI, HL2CFY, 9M8YY, 9M2LAN, ZP5KO a ZS6WAR.

Společné znaky těchto stanic byly: pracovaly pouze CW, neposlali log k vyhodnocení pořadateli IARU HF Championship, nejeli Run a pouze vyhledávali, udělaly jen malé množství spojení, rozdávaly atraktivní a vzácné násobiče. A to velmi selektivně: MB2M („vítěz“, VE3DX a UW7LL) – 28 násobičů, MB2A (US2YW a IK4VET) – 24 násobičů. Pro srovnání: další nejlepší týmy získaly maximálně kolem 11, druhý tým celkového pořadí MB5O získal pouze jediný takový násobič, stejně tak my.

Byla sestavena časová osa všech QSO s podezřelými značkami. Výsledek: jedna značka se objevila, po několika minutách zmizela, následně se objevil jiný vzácný DXCC násobič, po dalších minutách opět jiná značka. Vypadá to, jako jeden operátor měnící identitu během závodu. V průběhu „vyšetřování“ byl k dispozici archiv nahrávek WebSDR Graz, kde lze zpětně poslouchat podezřelé signály. Z toho a z dat RBN jsou také podivné neobvykle silné signály těchto DX stanic na pásmu 40 m. Komunita se přiklání k domněnce, že pirátem byl někdo v okolí konání akce.

V rámci komunity se hodně řešilo, jak identifikovat jednotlivé týmy. Každý, kdo se nad tím důkladně zamyslí, dojde k závěru, že to lze udělat několika primitivními způsoby. Nicméně letos to bylo ještě jednodušší. Po závodě se zjistilo, že server WRL s online scoreboard, který přiřazení CALL–tým obsahuje, měl bezpečnostní díru a s pomocí poměrně jednoduchého skriptu bylo možné všechny call identifikovat během několika sekund.

Po zveřejnění analýz vydal organizační výbor WRTC 2026 oficiální stanovisko. Potvrdil, že v lozích byly nalezeny nesrovnalosti, že mohou ovlivnit konečné pořadí a že rozhodčí dostali pokyn provést kompletní nové vyhodnocení soutěže. Předseda WRTC 2026 Mark M0DXR uvedl, že zachování férovosti a integrity soutěže je prioritou a jakékoli pokusy o ovlivnění výsledků budou řešeny.

Cheerleading – „roztleskávání“

Slovo „cheerleading“ je slovo, které se v rámci contestingu používá pro nesportovní (nedovolenou, selektivní) podporu jednoho či několika účastníků. Překlad do češtiny kulhá a navíc na samotném roztleskávání v rámci jiných sportů není nic špatného. V našem případě jde o aktivity, které samy o sobě nejsou nelegální, ale mají (mohou mít) dopad na výsledek, často dramatický.

Z našeho pohledu je nejbrutálnější formou takovéto neférové podpory spotování, zejména na SSB. Pořadatelé WRTC o tom ví a poslední dvě WRTC se to snažili narovnat automatickým spotováním (popsaným v předchozích odstavcích). To bohužel nefungovalo, jak by mělo. Zaslechli jsme názor, že „to nemá takový vliv“. Protože naše dojmy jsou od tohoto názoru zásadně odlišné, udělal jsem analýzu dat z našeho logu a spotů. Vycházel jsem z toho, že spot má vliv na množství volajících stanic po dobu 5 minut od spotu. Lze určitě diskutovat o tom, zda 3, 5 nebo 10 minut, ale z něčeho jsem musel vyjít a zvolil jsem 5 minut. Tedy provoz v průběhu 5 minut od spotu jsem označil jako „podpořený“ a všechen ostatní čas jako nepodpořený. V podpořeném čase jsme měli průměrně za celý závod rejt 2,6 QSO za minutu, v nepodpořeném čase 1,2 QSO/min. – tedy spot nám zvýšil rejt více jak dvojnásobně! Pro zájemce o nekonečné úvahy na toto téma :-) doplňuji dva další vstupy: 1) Rejt závisí nejen na množství volajících, ale i na schopnostech operátora. 2) Když je volajících příliš, i u těch nejlepších operátorů rejt klesá.

Výše jsem popsal čísla z našeho logu. A teď co s tím, že? S každým ze závodníků, s kým jsem na toto téma na WRTC diskutoval, jsme se shodli na tom, že spotování by mělo být umožněno přímo závodníky s omezením frekvence spotů (např. 5 nebo 10 minut). Technicky to není problém a lze to snadno hlídat i během závodu – pokud to někdo poruší, dostane varování, pokud to bude opakované, tak nastoupí penalizace.

A teď ještě klasický fenomén – podpora počtem navázaných QSO. Zde je několik ukázek z letošního WRTC, o čem mluvím (vždy uvádím kolik QSO s kterou stanicí navázal):

• DA0BCC: 9x MB1I (E77DX+DJ4MX), ostatní 1-3 QSO
• DP4X: 9x MB1I, ostatní 1 QSO
• DJ2MX: 8x MB1I, ostatní 1 QSO
• M/DM9EE: 6x MB1I, 5x MB3M (JA1BJI+M0CFW), ostatní 1-4 QSO
• DF0WA: 10x MB5O (DJ5MW+DM5EE), 5x MB1N (DL3ON+EI5LA), ostatní 1-3 QSO

Buď jde o náhodu (těžko uvěřitelnou), nebo docházelo k masivní podpoře vybraného týmu.

Proč se tohle ve WRTC toleruje? Sofistikované narušení regulérnosti pomocí pirátské stanice popsané v předchozí kapitole, spolu s cheerleadingem, jsou pro lidi zajímající se o WRTC velkým tématem. Osobně si myslím, že jde o zásadní selhání týmu „rozhodčích“ - nikoli těch u týmů, myslím „Judging committee“ (letos N6AA, M4C, G0CKV, W6OAT, N6TR, N5KO). Zavírali oči před zjevnými problémy, pro mne z nepochopitelných důvodů. Současně je to i chyba komunity – ti, co měli podezření nebo dokonce jasná data, o tom veřejně nemluvili. Už nejsem programátor (byť jsem se tím živil), ale něco o IT vím, takže vůbec nechápu, proč rozhodčí nevyužili data, která byla od první minuty závodu k dispozici. Měli k dispozici informace o každém QSO, které bylo navázáno, a to pár sekund po něm. Kdyby s tím pracovalo pár šikovných nadšenců (nebo alespoň jeden), mohlo být nejpozději několik hodin od začátku závodu jasné, co se děje. A to nemluvím o tom, že k logům byla data z RBN, DX clusterů, SDR na řadě míst… Dokonce mohli být někteří jedinci, jež se snažili ohnout férovost soutěže přímo v oblasti konání WRTC (např. DM9EE), rovnou upozorněni, že to, co dělají není OK. Věřím, že nyní je rozhodčí komise pod tak obrovským tlakem, že dojde k přehodnocení jejich přístupu – a snad i zapojení čerstvějších (a chytřejších) lidí do toho procesu. Diskutuje se i o možnosti zapojení celé HAM komunity zveřejněním všech deníků těsně po závodě. Záhadou pro mne je zatím postoj tzv. Sanctioning Committee (v češtině asi nejlépe odpovídá překlad „Licenční komise“), která schvaluje pořadatele a pravidla WRTC a zřejmě i Judging committee.

Poučení („bude-li ještě příležitost…“)

Nejprve k organizaci. Byť jsme zde popsali několik nepříjemností a nedomyšleností, které jdou na vrub organizátorům, chceme jednoznačně říct, že celá akce byla naplánovaná a celkově zorganizovaná naprosto úžasně. Organizační tým odvedl obrovské množství práce. Přestože zejména před akcí bylo vedení neustále kritizováno za různé věci, často úplné nesmysly, zvládli to výborně, v klidu a s nadhledem. V mých očích to jsou hrdinové a věřím, že mluvím i za Vaška, když řeknu, že se postarali o krásné zážitky, které s námi budou celý zbytek života.

A nyní k našemu výkonu :-) Hodně s Vaškem řešíme zkoumání příčin, proč se nám nedařilo lépe. Zkoumáme vstupy, udělali jsme spoustu rozborů a analýz, přemýšleli jsme o detailech. Co z toho vyplynulo?

Myslím, že setup N1MM + SunSDR2 + SunBridge byl perfektní. Když nepočítám problém (jistě řešitelný) s DVK, tak nám to dalo znatelnou výhodu. Možnost sledovat opticky druhý mód na vodopádu a snadno se tam přepínat s audiem a odskakovat byla skvělá. Určitě jsme jí nevyužili na maximum, což lze zlepšovat tréninkem. Další možnost je DXlog o kterém s Vaškem přemýšlíme – podivné chování a nestabilita N1MM nás často vytáčí.

Další věc, co je potřeba zlepšit, je přesnost. Chyb máme více, než jsme si přáli. Náš obdiv patří týmu MB4G (N6MJ+KL9A), kteří měli 0,4 % (my 1,7 %, tedy více jak 4x více). Nelze jednoznačně říci, zda nějaký typ chyb převládá – někdy je to hloupý překlep nebo přesmyčka (zvláště na SSB), jindy slabý nejasný signál. Mě se na CW plete 7 a 8. Tohle zlepšit je o tréninku a disciplíně „ptát se, když si nejsem jistý, i když mě to zpomalí“.

A nakonec téma, ze kterého se nelze poučit a je to čistě věc štěstí při losování: QTH. Kvalita QTH se nejvíce projevuje v síle signálu, který daná stanice vygeneruje. Samozřejmě důležité jsou i jiné faktory, zejména úroveň QRM, ale to letos pokud vím nebyl problém nikde. Na serveru CW4EVER (odkaz níže) jsou mj. data ze skimmerů, které lze různě třídit, porovnávat a podobně. Takto agregovaná data nemohou říkat vše, protože nepracují s časovým údajem, ale pouze se statistickým zpracováním vstupních dat. Další neznámou je otočení antény. Nicméně, i tak z toho lze vyčíst, že tam rozdíly byly, většinou v jednotkách dB. A také, že vůbec nekorelují s umístěním dané stanice – například neoficiální vítěz MB5O (DJ5MW+DM5EE, po odstranění pirátských QSO) měl na 80m v EU druhý nejslabší signál (-3 dB na nejsilnější). No ale abychom si vnitřně trochu „obhájili“ náš výsledek :-), zde je pár čísel o nás (vždy porovnání s průměrem 3 nejsilnějších stanic a světadíl skimmeru):

• 80m: -2 dB EU, -14 dB NA
• 40m: -2 dB EU, -5 dB NA
• 20m: -3 dB EU, -3 dB NA
• 15m: -2 dB EU, -5 dB NA
• 10m: -6 dB EU

Vašek doplňuje své pocity: Bezprostředně po skončení závodu, když nám rozhodčí oznámil, že jsme zřejmě na 25. místě, jsem neměl nejlepší pocity. Nicméně s odstupem času a vzhledem k výše uvedeným skutečnostem to byl naprosto jedinečný zážitek. Martin zná díky své firmě Mastrant mnoho závodníků radioamatérů osobně z různých veletrhů, ale pro běžného radioamatéra je to takový malý svátek – potkat ty nejlepší z nejlepších osobně. Sociální rozměr celé akce je jeden z hlavních důvodů, proč si tento zážitek člověk uloží do paměti navždy.

S největší pravděpodobností se bude pořadí mnoha stanic ještě měnit (v tuto chvíli čekáme na oficiální přezkoumání výsledků), ale jedno je jasné – je potřeba daleko víc trénovat. Štěstí je sice krásná věc, ale to vám WRTC nevyhraje. Každý tým tam měl své problémy. Někdo musel větrat stan, někomu lezli do zařízení mravenci, někomu vzal vítr stan, někomu jezdil za stanem traktor, někomu chodily do stanu ovce, někomu bučely krávy u antény atd... Je tedy třeba počítat s tím, že problémy budou vždy a výmluvy na okolní vlivy (když nepočítám podvádění), nejsou až tak podstatnou částí výsledku. Nejdůležitější v tomto závodě je to, jak jste dobrý operátor a jak si umíte poradit s nastalou „nečekanou“ situací. To rozhoduje toto unikátní radioamatérské klání.

Děkuji ti Martine, že jsem mohl být po tvém boku! Je mi ctí, že mohu být Tvým kamarádem. Děkuji své manželce Ivě, že tak tolerantně přistupuje k tomu, že se minimálně na 8 víkendů v roce sbalím a celá péče o naše dva skvělé malé kluky je jen na ní.

Na úplný závěr chci poděkovat Vaškovi, který je skvělý kamarád, a navíc i operátor :-) A v nemenší míře děkuji mé ženě Janě OK3FLY, za neuvěřitelnou toleranci a často i podporu :-)

Zdroje dalších informací

Kdo by chtěl vědět více, zde jsou užitečné zdroje: www.wrtc2026.org, https://cw4ever.eu/trainer/WRTC-2026-Complete-Analysis.html, https://groups.io/g/wrtc2026-discuss, www.wrtc.info.

Doplnění

1. září vydali pořadatelé WRTC 2026 opravené výsledky, které vznikly na základě detailního šetření týmu rozhodčích a dalších externích spolupracovníků. Vydali k tomu velmi podrobnou zprávu, která je na webu akce. Jsem nadšený, že měli dostatek odvahy a 4 týmy, u kterých objevili porušení pravidel, diskvalifikovali. Je to skvělé pro očistu WRTC. Diskvalifikované týmy byly původně na 1. a 3. místě, ale i níže - v každém případě o nich píšu i ve svém článku. Detaily najdete ve zmíněné zprávě.